Chceš-li, aby z tebe padaly ultimátně geniální texty, nejdřív se zbav touhy je skládat a pak se svěř do rukou vyšší moci.

Možná jsi narazil na tento článek čirou náhodou nebo cíleně hledáš nějakou radu, která Ti pomůže dosáhnout svého cíle a napsat písničku, která se bude líbit nejenom Tobě, ale i lidem, kterým ji budeš hrát. Já píši písničky již mnoho let s větším či menším úspěchem. Nikdy jsem žádné rady na téma „jak napsat písňový text“ nehledal, ale vždy jsem byl nesmírně vděčný za upřímnou kritiku a zpětnou vazbu.

Občas se mě někdo zeptá, zda mám nějaké vlastní postupy / metody při psaní textu písně a já úplně nevím, kde začít. Nikdy jsem nad tím analyticky neuvažoval. Až do nedávné doby, kdy jsem se rozhodl shrnout nějaké obecné principy, na které jsem v průběhu těch let přišel. Je dlužno podotknout, že tyto „obecné principy“ vykrystalizovaly v mé hlavě na základě mé osobní zkušenosti, proto je s jistotou nelze do důsledku aplikovat na někoho jiného. V tomto ohledu bych byl velice opatrný. Nejedná se o vaření kynutých knedlíků podle babiččina receptu. Skládání textů se pro mě stává čím dál více činností, která je opředená až mystickým tajemnem. Se svými pocity a zkušenostmi se rád podělím, jak jen to je možné touto okleštěnou formou článku s názvem „jak psát texty písní“. Například jednu ze svých posledních skladeb Kpt. Sullivan považuji za skoro automatický text, text mi přijde celkem fajn, ale úplně přesně nedokážu definovat o čem vlastně je, že by o výletě do vesmíru?:-) no posuďte sami:

Nebudu se v tomto článku zabývat technikáliemi jako jsou počet slabik na řádek, důrazy, typy rýmů, ABAB / AA BB nebo různou strukturou slok a refrénů. To jsou principy, které vykrystalizují ve Tvé tvorbě naprosto automaticky, jelikož je máme všichni podvědomě zakořeněné posloucháním populární hudby, která se na nás valí od narození ze všech stran. Možná budeš stejně jako já po zbytek života s těmito programy nahranými ve Tvé hlavě zápasit. Proč je tedy zmiňovat, když skoro jakýkoliv neotřelý krok stranou od těchto zažitých paradigmat je obvykle ku prospěchu.

Pro Tvůj i můj přehled jsem se rozhodl své postřehy strukturovat do několika bodů.

Jaká je Tvá motivace?

Není ani tak důležité to, „Jak napsat písničku“, jako „Proč napsat písničku“. Toto je naprosto základní otázka, kterou si kladu s přibývajícím věkem čím dál více. Je nutné být v tomto ohledu naprosto upřímný sám k sobě. Už jen upřímnost k sobě samému je jednou z nejtěžších lidských disciplín. Proč chceš složit text a pak ho za hudebního doprovodu zpívat ostatním lidem? Čeho tímto chceš docílit? Jak vznešené či naopak přízemní záměry s potenciálním úspěchem své tvorby máš? Existuje tisíc jednodušších způsobů jak si najít holku, než se naučit zpívat, hrát na kytaru, skládat hudbu, texty, zařizovat koncerty a kupovat aparaturu. Obvykle však toto není jedinou motivací, pilování svých písniček je zábavné, kreativní, asi se shodneme na tom, že to pro tebe má větší hodnotu než pasivní sledování a poslouchání produkce jiných lidí. Navíc pak můžeš na chatě u kamaráda večer vytáhnout kytaru a dělat zábavný bordel bez jakýchkoliv očekávání.

Schválně, zamyslel ses někdy nad tím, jakou asi měli známí skladatelé motivaci? Jakou měl motivaci psát básně osvícený Číňan Lao-c‘, když píše o tajemném vše obklopujícím principu „tao“, jakou motivaci měl Karel Kryl když psal o královi a klaunovi, jakou motivaci měl Petr Janda, když začal zpívat „Kdo tě líbá, když ne já?“.  Odpověz si na otázku jaké všechny motivace a úmysly se za tvou touhou skrývají. Odpověz si, jak nejlépe dovedeš a pak se tou otázkou již netrap. Až ji bude nutné opět zrevidovat, Tvé podvědomí se ozve.

Co svým textem chceš sdělit

Toto velice souvisí s první otázkou. Většina textařů populárních písní by Ti pravděpodobně doporučila, ať si ujasníš, co svým textem chceš sdělit. Pochopitelně, pokud se rozhodneš vyprodukovat “hate song“ proti české politice, pravděpodobně máš v tomto bodě jasno. Vydržíš-li však u psaní textů delší dobu, tak možná pochopíš, že člověk dokáže napsat písňový text, který s lidmi může hluboce rezonovat, avšak jako autor ani sám neví, co přesně sděluje. Taková je moje zkušenost po skoro dvaceti letech psaní textů a básniček. Došlo mi to relativně nedávno. Řekl bych, že je to taková „vyšší dívčí“, do které se někdo může dostat hned záhy po tom, co začne psát, někdo až po dekádách psaní, někdo vůbec. Tady se lehce dotýkám problematiky duchovního rozvoje člověka, ten je totiž naprosto nejdůležitější. A to pochopitelně nejen ve vztahu ke kvalitě tvorby. Každý jsme nějak duchovně uvědomělí, což se zákonitě odrazí i v naší tvorbě. Chceš-li, aby z tebe padaly ultimátně geniální texty, nejdřív se zbav touhy je skládat a pak se svěř do rukou vyšší moci.

Neboj! Všechno chce čas a postupný vývoj. V následujícím odstavci se Ti pokusím přiblížit, jak vypadá skládání v současné době u mě a pak už se budu věnovat jen jasným praktickým radám, které můžeš aplikovat hned dnes!

Například v tomto popěvku jsem trochu zaprotestoval proti hypotékám a zadlužování, jedná se o odlehčenou písničku, žádný drama..:

Utiš mysl a poslouchej hlas svého srdce = nemysli

O víkendu, když jsem na chatě, jdu spát kolem desíti večer a jelikož se mi tam spí opravdu skvěle, sám od sebe vstanu již v půl čtvrté v noci. Sejdu do přízemí ke krbu, udělám si kafe a zahledím se do plamenů. Hlava je po vydatném spánku odpočatá, mysl je uvolněná a netěká.

V noci se všechny myšlenky jako kal ve sklenici vody usadí a nad nimi je čirá průhledná voda. Pohodlně se usadím, aby tělo bylo uvolněné a nebyla v něm žádná křeč. Stejně tak začnu uvolňovat i mysl. Snažím se zbavit všetečných myšlenek. V lecčem se to podobá meditaci, v určitém smyslu to určitý druh usebraní asi i je. Vedle na židli mám sešit a pero. Po chvíli sešit vezmu a začnu buď psát nový text, nebo se začtu do nějakého rozpracovaného textu. Začnu-li psát nový text, ve většině případů nevím, o čem bude. Prostě napíšu první verš, který mi přijde na mysl, a pak na něj volně navazuji. Někdy mě v průběhu dne napadne nějaký motiv, pár slov, věta, nápad a tak ho zapíšu do sešitu a později se k němu třeba vrátím.

Dobré je tedy mít na psaní hlavně klid. Určitě to nemusí mít takovou rituálovitou formu jako jsem Ti popsal výše. Pamatuji se, že v osmnácti jsem nad textem přemýšlel klidně celý den v průběhu lyžování. Sedl jsem si do lanovky a napsal jsem si do sešitu, co mě napadlo, když jsem jel dolů z kopce. Psal jsem u moře na pláži, když jsem se tam s rodiči nudil, psal jsem v posteli, když jsem nemohl usnout.

Hodně čti

Bez toho se asi neobejdeš. Čtení kvalitní literatury je asi jediná činnost, která Ti zvýší slovní zásobu. A čím větší slovní zásoba, tím pestřejší je paleta tvých textařských vyjádření. S kvalitou literatury to myslím tak, že budeš-li číst jen čtyřlístek nebo Harryho Pottera, tak je to asi málo. Zas není nutné, aby si hned sáhnul po Zločinu a trestu nebo Jiráskových Zapadlých vlastencích. Obzvlášť starší běžná literatura (dejme tomu vydání 60-80.léta) je dle mého názoru obecně na slovní zásobu bohatší. Samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo, ale v té době prostě knihy nemohl vydávat každý, kdo si zamanul. Mělo to samozřejmě jak negativní tak pozitivní dopad. Někteří autoři publikovat nesměli, ale zase úplně každá kniha podléhala gramatické a stylistické profesionální korektuře a byla doprovázena pěknými profi ilustracemi a grafikou. Zkrátka na její přípravě pracovalo mnohem víc lidí a obecně se do vydání investovalo mnohem více než dnes. Schválně si někdy kup cestopis z 50 let a porovnej ho s cestopisy, které se prodávají dnes. Kvalitativní rozdíl je o několik tříd výše. Tak drahou přípravu knihy by dneska již nikdo nezainvestoval.

Hraj scrabble

Tak tento bod jsem vyhrotil natolik, že jsem se dostal do fáze, že už se mnou nikdo nechtěl hrát. Tahle hra je skvělá na ukotvení Tvého slovního arsenálu. Doporučuji si koupit aktuální slovník spisovné češtiny. Měl by si v něm najít všechna spisovná česká slova, co existují. A to za to stojí ne? Víš, že v 90. letech, kdy u nás začaly první scrabblovské turnaje byl několikanásobným mistrem ČR Jaromír Nohavica? Můžeš si o Jarkovi myslet, co chceš, ale pestrost jeho češtiny je prostě epická.

Měj sešit

Je jedno, jestli na něm bude Christiano Ronaldo, nebo si koupíš za 150 Kč to samý, jen v designovým obchodě. Naposled jsem dostal fakt pěkný sešítky bez linek z Ikei. Vazba je sešitá nití a na přebalu není nic, jen barva- světle zelená a mám i takovou červeno růžovou. Když jsou z Ikei, tak předpokládám, že nebyly drahý. Každopádně mě se osvědčilo ho mít pořád u sebe, i na výletech atd. Když ho dopíšu, tak ho prolistuju, jestli si z něj nechci něco nedodělaného přepsat do nového sešitu. Pak ho hodím k ostatním starším sešitům. Používám ho nejen na psaní textů ale v podstatě na poznámky jakéhokoliv druhu od seznamu věcí co mám večer nakoupit v samoobsluze, motivy na obrazy které namaluju, až se naučím malovat, až po „geniální“ podnikatelský nápady.

Alkohol / drogy

Pod vlivem jakýchkoliv omamných látek včetně alkoholu jsem nikdy nic použitelného nenapsal. Nejsem abstinent, dát si v pátek večer po sauně pár piv s kamarádem je bezva. Já pro psaní potřebuji nezkalenou mysl a alkohol mysl zakalí. Možná, že někteří známí umělci v dějinách pod vlivem drog napsali svoje největší hity (byť tomu moc nevěřím), ale mě to prostě nějak nefunguje.

Písmák.cz

Někdy asi ve 13. letech jsem se zaregistroval na tomto serveru a pak jsem tam několik let skoro každý den něčím přispíval. Většinou básničky, někdy hudební texty. Až později jsem si uvědomil, že mě to patrně v té době dost posunulo. Těch řádově několik set básniček se zpětnou vazbou od ostatních mi dalo hodně a jsem za to rád. Byť se z této tvorby do dnešních dnů nic moc nedochovalo a asi je to tak i dobře. Jestli tento server ještě existuje na podobném principu, tak určitě doporučuji zde na nějaký čas zakotvit.

České texty ostatních interpretů

Pamatuji se, že jsem byl poslechem českých písniček naprosto posedlý. Žádnou jinou hudbu jsem moc neuznával. Obzvláště tvorbu Nohavici, Kryla, Landy, Chinasek, ale i třeba Jirky Štaidla jsem poslouchal pořád dokola. Dodnes jsou to pro mě ikony česky psané populární muziky. Jednoho dne a není to tak dávno- pár let dozadu, se to však zlomilo a já začal poslouchat v podstatě jen instrumentální hudbu. Většina textů mi začala z různých důvodů vadit, hlavně negativně ovlivňovala mou vlastní tvorbu, proto jsem je ze svého života skoro úplně vymazal. V autě vypínám rádio, když jsem v obchoďáku a hrají tam aktuální český hit, tak mi to vadí.

Začal jsem při práci poslouchat různé typy meditativních transcendentálních tracků, elektronickou hudbu a klasickou vážnou hudbu. No a poslední rok už v podstatě neposlouchám hudbu vůbec. Ze stejných důvodů jako neposlouchám texty. Začalo mi to vadit při skládání své vlastní hudby.

K tomuto jsem se dopracoval a neznamená to, že je to nutně cesta i pro Tebe.

A co hudba?

Dříve jsem spolupracoval na hudbě se svým kamarádem a složili jsme tak asi 20 písniček. Po rozpadu kapely se naše cesty rozdělily. Já si pak po letech dělal u našich bývalých fanoušků průzkum jaké písničky se jim nejvíce líbily a jaké si pamatují. Závěr byl takový, že pro mě trochu překvapivě trochu lépe dopadly písničky, které jsem složil úplně sám. Byť osobně jsem to tak nikdy necítil. Patrně je v nich vyšší míra integrity, ty písničky i po letech „drží“. Za všemi si i dnes stojím. Pokud to jen trochu jde, doporučuji Vám, ať skládáte píseň jako celek i s hudbou. Mě se geniálního skladatele najít nepovedlo, a proto si do té doby budu hudbu skládat sám.

Nejvíce mi tedy funguje, když si k textu složím i hudbu. A to z 90% tím postupem, že nejdříve je text a pak hudba. Text při skládání hudby občas částečně upravím= uberu / přidám pár slov atd., ale ve výsledku se text moc nemění. U textů na zakázku pro jiné české interprety je to jiné, tam je většinou nejdříve hudba, kterou mám za úkol otextovat.

Například k této písničce jsem hudbu skládal přibližně rok. Postupně jsem jí upravoval, zkoušel různé tóniny, přidával a ubíral mezihry, no a abych se z toho úplně nezbláznil, tak jsem jí začátkem roku 2019 nahrál. Tím jsem Sargasové moře „zakonzervoval“ a prohlásil za dočasně hotové :-). Pravdou je, že písně si žijou svým vlastním životem a pokud je hrajete, prostě se průběžným modifikacím nevyhnete. Nechcete-li atrofovat, zakrnět, stagnovat, nevyvýjet se, koukat se jen do minulosti…často toto pozoruji u dávno vyhaslých hvězd.

Co říct závěrem?

Doporučuji moc dlouho nespekulovat a začít prostě pracovat na vlastní tvorbě. Postupem času při psaní dostaneš větší jistotu. Je to stejné jako s jakoukoliv jinou dovedností. Já moc nevěřím na koncept „talentu“. Jsem přesvědčený, že úplně každá lidská bytost je vybavena dovedností interpretovat svou existenci pomocí hudby a slov. To znamená, že i Ty můžeš najít svou vlastní unikátní cestu v rámci této disciplíny!

Poslední tip na konec

Když něco zplodíš a připadá Ti to naprosto skvělé, doporučuji, abys s tím hned nevyrážel do světa. Nech text pěkně uležet a za pár dní si ho projdi znova pěkně s větším nadhledem. Je naprosto běžné, že prvotní nadšení nevydrží a Tobě text už zas tak skvělý nepřijde, ba dokonce Ti bude připadat příšerný a radši se ho rychle zbavíš, než ho někdo objeví a bude Tě kompromitovat. Většina textů, které vyplodím já, nikdy do písničky nakonec nepoužiji.

Máš-li nějaké další dotazy, rád je zodpovím, kontakty najdeš vpravo nahoře.

Mojí Tvorbu můžeš sledovat na tomto webu, sociálních sítích a youtube!