Zdravím,
po deseti dnech plavby jsme 30.10. zakotvili v Mindelu- nejvetším meste na ostrove Sao Vicente, ktery spolu s dalšími asi jedenécti ostrovy tvorí soustroví Zeleného Mysu (Cabo Verde). Tyto ostrovy jsou naší poslední zastávkou pred asi mesicní preplavbou Atlantského oceánu. Další zastávkou bude nekterý z karibských ostrovù, asi Martinique. Naše posádka nyní cítá pouze 4 námorníky. Ostatní opustili z rozlicných dùvodù Viktorku i Kapverdské ostrovy a vydali se dál svojí cestou. Trochu jsme s tím nepocítali a tudíž nás na ten Atlantik moc nezbylo, ale treba se ješte nekdo pridá a když ne, tak poplujem dál v této sestave.
Vcera jsem mel narozeniny. Dostal jsem nový foták od rodicù a nejaký místní rum od ostatních. Taky nový kartácek na zuby od Petra. I pres moje protesty, že jsem si k mému starému vypestoval citovou vazbu a že mu minulý mesíc prestaly padat štetiny, ho Petr nemilosrdne vyhodil z okna. Narozeninový den byl zdánlive jako každý jiný- 35°ve stínu, hodina španelštiny, hodina astronavigace, pozorování chaoticky se hemžících cernochù na brehu i ve vode, vyšetrovaní zmizelé houbicky na nádobí atd.,presto se stalo neco neocekávaného. Navecer jsem se pokoušel neúspešne chytat ryby, cehož si všiml lovící rybár a jakoby vedel, že mám narozeniny, hodil po me se slovy „just take it“ asi 60cm tunáka (asi tunáka). Krásný dárek. Nacpal jsem si do pusy povidlovou buchtu (narozeninový dort) a mrsknul jsem ho na pánev. Chutnal fantasticky. Taky jsme ulovili na nastraženou sít pod lodí malého žralocka, ale pustili jsme ho zpátky do more.
První týden na Kapverdech jsme pobyli v Mindelu, pak asi týden na opušteném ostrove Santa Luzia, kde bylo spousty ryb a nyní jsme asi týden v Tarrafalu na ostrove Sao Nicolau. Místní lidé jsou prívetiví, ale na belochy nejsou príliš zvyklí. Zkrátka tu žádní nežijí, jsou tu pouze pripluvší bílí jachtari.
Dny jsou bohaté na zážitky, a proto tento príspevek obohatím spíše více obrázky než slovy. Nevím, kdy se ozvu znova, a proto kdyby treba foukal na atlantiku slabý vítr, preji všem bohatého Ježíška a štastný Nový rok z šestnáct a pùlté rovnobezky severní šírky.
Vojta
Vtipně napsaný, takže nálada je dobrá 🙂 Koukám novej účes 🙂
Užívej. My tu mrznem. Venku je asi -10.
Odsud to zní úplně neuvěřitelně, jak se tam máš a co tam děláš, jako fakt. Byl jsem měsíc v Indonésii a odtamtud mi to až tak dobrodružný nepřišlo, kde jsi a tak. Vydrželo mi to asi 7-14 dní a zase je to všechno neuvěřitelný. Jezděj tady tramvaje, který jsou velký a těžký jak tanky. Lidi jsou takový neslaný nemastný. Cizí lidi na oslovení (to je jedno jestli holka nebo chlap) reagujou někdy jak kreténi. Jak kdybysme každej žili na svý planetce a neměli se spolu bavit. Zvláštní. Všechno je to podnebim. Tady je prostě málo slunce a od toho se všechno odvíjí.
Normálně nosim podvlíkačky, jinak bych zmrznul. Akorát nemám rukavice, nemůžu je najít. Takže mám ruce v kapsách. Pořád. Nikdy je nevyndám, nejsem Yetti (nebo jak se to píše).
Akorát se mi s těma podvlíkačkama potěj v práci koule, protože aspoň v kanceláři je teplo.
Doma mi blbě topí wafky, prostě topim na plný koule a nestačí to. Nechápu to. Prostě je tam zima jak svině. Nechápu jak jsem mohl přežít minulou zimu, nějak mi to hlava nebere. Takže si tam přitápim troubou. Prostě přijdu domu, zapnu troubu na 250 C a rozmrzám.
Prci prc!