11.8. 2010
Ahoj přátelé,
20.7. jsme vypluli z Azorských ostrovů směr Lisabon. První dva,tři dny bylo krásné počasí, ovšem s každou mílí od břehu jsme pociťovali více a více oceánské klima. To je přibližně stejné jako na Šumavě na podzim- foukal silný vítr a bylo chladno. Nejspíše jsme vyrazili předčasně- vítr se po pár dnech stočil a foukal přibližně severovýchodní pasát a my jme nemohli plout přímým kursem na Lisabon. Naše loď, která je, jako každá plachetnice 16-17 století, stavěná hlavně na zadní vítr se příliš neměla k plutí proti větru, a tak nás vítr hnal chvílemi k marockému a chvílemi ke grónskému pobřeží. Naše šestičlenná posádka tudíž musela využít každého příznivého záchvěvu větru a pomalu hnát plavidlo na východ. V posádce jsem byl já, kapitán Petr, Luděk, Lenka, Martin a polský kamarád Arek. Hladem ani žízní jsme netrpěli naopak- občas se Neptun smiloval a na háček nám pověsil nějakou rybu (převážně Dorády). Přibližně ve dvou třetinách plavby začal konečně vát jakžtakž příznivý vítr a tak jsme naší loď, po 20 dnech na širém moři konečně ukotvili. Plán trasy se kvůli nepříznivému větru malinko změnil, a tak jsme dorazili místo do Lisabonu na úplně nejjižnější cíp Portugalska- 5mil od Svatého Vincence do maríny v přístavu Sagres. A ze Sagrese píšu tuto zprávu
Zdravím

Plavba po atlantiku: