Zdravím všechny návštěvníky těchto stránek. Už je to nějaký ten pétek, co jsem nezaktualizoval tento web. Po nátlaku široké veřejnosti (rodiče) se tedy opět hlásím. Příspěvek píši z palubního počítače vyhrazeného pouze k navigačním účelům, doufam tedy, že mě nečeká pět ran devítiocasou kočkou, či protažení pod zarostlým kýlem. Je vedro,takže od připlutí na Kanáry se toho moc nového nestalo.
Ve zkratce: po připlutí na Grand Canarii jsme pobyli zhruba týden v Las Palmas, odtud jsme jeli na týdenní výlet na vedlejší ostrov Fuerte Ventura, z kterého jsme připluli zpět na Gran Canarii do městečka Argineguin na jihu ostrova. Zde nás opustili (odjeli do Čech) kapitán Ruda Krautschneider a plavčík Johanka P.(chce zůstat v anonymitě). Pod mým velením jsme po asi deseti dnech opustili Argineguin a přesunuli se do asi 10 námořních mil vzdáleného Moganu. Zde jsme 14 dní čekali na Petra a dalších sedm dní tu čekáme na Rudu, který má dnes přijet. Přijeli jsme sem tři, ale už je nás sedm a večer mají přijít další dva. Připojil se k nám Švýcar Chris, Španěl Pepe, Čech Chcípák (přezdívka) a vrátil se Petr, který nás opustil v Portugalsku.
Jednoho rána jsme já a Pepa podnikli výpravu ke skalám na loďce. Zde nás zastihla nezvykle velké vlna, loďku převrhla a mě utopila kameru. Stihli jsme zachránit hlavně sebe a to bylo v daný okamžik nejdůležitější. Lovíme hlavonoźce a zdejší český usedlík nám zpřístupnil svojí finku (ovocný sad), kde jsme si natrhali bedny avokád, mang, banánů, pomerančů, granátových jablek a citrónů. Vládne tu jiné ovzduší nežli v Čechách. Mogan je vesnice, po které se potulují vesničani bez konkretnějších cílů. Většinou moc nepracují, kouŕí hašiš z Maroka a nemají do čeho píchnout, zato moc rádi všemožně radí, a tak jsem se od jednoho zde žijícího Čecha nechal ukecat a přirazili jsme s Viktorkou k molu v rybářské části přístavu. Viktorka byla hned plná návštěv, což nám velice lichotilo. Vše bylo fajn, dokud jakási tajná „rada starších“ nerozhodla, že si máme sbalit saky paky a neprodleně vypadnout. S t´m jsem jako kapitán nepočítal (alibisticky jsem se chtěl vzdát zodpovědnosti vymanévrovat s viktorkou pozadu z mariny a nechat to na budoucího kapitána-jako na uvítanou) a musel jsem sám s Tomášem (Pepa byl zrovna v čudu) vyjet z pŕístavu. Byly to asi nejstresovější chvíle, které jsem zažil, ale s notnou dávkou štěstí se nám podařilo vyhnout se i protijedoucí feře a za Moganem v bezpečí Viktorii zakotvit.
Jsem plný rozličných zážitků, ale zdejšího klima už jsme se nabažili dost a chtěli bychom co nejdříve vyplout. Loď je od toho, aby plula a ne aby obrůstala řasama a mušlema v jedné zátoce. Příští stanice Cabo Verde (ostrovy Zeleného Mysu).
Vojta
Wow! 🙂